Hrad Borotín z poloviny 14. století se nachází přibližně kilometr od stejnojmenné obce v okrese Tábor. Stojí na ostrožně nad Starozámeckým rybníkem a je chráněn jako kulturní památka.
Hrad vznikl někdy před rokem 1356 a první zmínka o něm je právě z tohoto roku v predikátu Vítka z Borotína, který pocházel z rodu pánů z Landštejna, tedy větve nejmocnějšího jihočeského rodu Vítkovců. Rod pánu z Borotína vlastnil hrad téměř jedno století. Vítkovi vnuci Heřman a Jan byli stoupenci Husova učení a Jan byl dokonce přímo Husovým žákem, který protože odmítl vydat církvi Wyclifovy knihy ke spálení, byl i vyloučen ze studií a exkomunikován. Oba bratři také podali v roce 1415 stížnost proti Husově upálení. Husově učení byli oba opravdu věrní a během husitských válek byli loajální k táboritům. Janův syn Mikulaš z Landštějna a z Borotína byl ubrmanem tedy voleným rozhodčím soudcem, který figuroval ve smlouvách mezi husity a jejich protivníky, proto se hrad po dlouho vyhnul husitským válkám. Ovšem jen do té doby než Mikuláš husity zradil. Když sledoval vývoj a usoudil, že husité ztrácí, tak strategicky otočil a přidal se na stranu Panské jednoty. Husité, aby jej za tuto zradu ztrestali, hrad napadli, ale Mikuláš jako schopný válečník obléhání ustál a nejen to dne 30. 5. 1434 v památné bitvě u Lipan dokonce zasadil husitům rozhodný úder když bočním vpádem zaútočil na jejich vozové hradby. Pomáhal mu v tom i Jan Malovec z Pacova, který se stal o 2 roky později i novým majitelem hradu Borotín. Rod Malovců pak držel Borotín příštích 150 let a jeho erb má ve znaku i městys Borotín. Po té ovšem rod vymřel po meči a hrad přechází na Viléma Leva z Říčan a následně je směněn s Kryštofem Vojkovským z Milhostic. Jeho synové Přech, Adam Albert a Adam Šťastný ovšem o hrad záhy přišli, protože se zúčastnili stavovského povstání a byli odsouzeni ke ztrátě veškerého jmění. A nejen to, císařské vojsko v roce 1621 hrad vyplenilo a vypálilo. Jediný kdo o vše nepřišel byl Adam Šťastný, který byl nakonec osvobozen a svůj díl na Borotíně měl šanci prodal než odešel do emigrace. Královský mistodržící Karel z Lichtenštejna roku 1623 prodal hrad Polyxeně z Lobkovic. To byla ve své době velmi významná žena, jejiž otec byl nejvyšším kancléřem Kralovství českého a její matka pocházela ze Španělska a měla v sobě i krev kastilského královského rodu. Polyxena po porážce stavovského povstání levně skupovala zkonfiskovaná panství po celé zemi za které utratila na tu dobu neuvěřitelných 350 tisíc zlatých. A na svých statcích jako věrná katolička potlačovala veškeré reformní náboženství. Lobkovicové drželi Borotín do roku 1829, kdy jej Ferdinand Josef prodal Janu Nádhernému, podnikateli z Prahy jehož syn Ludvík po tom co byl povýšen do šlechtického rodu na počest svého povýšení uspořádal na hradě velkolepou slavnost, zastavil bourání hradu, který byl do té doby rozebírán na stavební kamen a z části jej i opravil. Jeho potomek Konstantin po pozemkové reformě v roce 1923 hrad prodal Josefu Bureši z Prahy jehož dědicům byl zdejší majetek v restitucích vrácen v 90. letech.
Hrad měl dvě válcové věže, hradby a obytné budovy rozmístněné při hlavní obvodové zdi, která obepínala okrouhlé nádvoří. Na jihu i východě byla pak další parkánová hradba a na opačných stranách byl příkop a val. Hlavní brána na východě byla ve čtverhranné stavbě, která se nezachovala. Za zmínku stojí torzo útočné věže tzv. bergfritu s průměrem 13 metrů. Dobře se zachovala nová brána na jihovýchodní straně, do které se vstupovalo po padacím mostu od východu ze dvora přes dřevěný most. Hrad měl také řadu střílen začleněných později do nového paláce, které byly určený pro střelce ručními nebo lafetovanými zbraněmi. Je to rozhodně velmi pěkná zřícenina. Škoda, že velká část hradu byla rozebrána na stavební kámen, ale v tom už se naštěstí nepokračuje, protože hrad Borotín je od roku 1963 chráněný jako kulturní památka.
