Zámek Dětenice je původně gotická tvrz z konce 13. století, která byla přestavěna v 16. století na renesanční zámek a v 18. století na zámek barokní. Zámek má bohatou expozici v interiérech a jeho součástí je také populární středověká krčma, zámecký pivovar a středověký hotel.
Na místě zámku stávala dříve gotická středověká tvrz, kterou nechal v roce 1295 vystavět Beneš z Hruštice, který také jako první začal používat přídomek z Dětenic. Pánové z Dětenic drželi tvrz přibližně jedno století. V 15. století se pak majitelé často střídali: Okorští z Okoře, Semečkové ze Semčic, Blektové z Útěchovic, Valkounové z Adlaru, Černínové z Černína. Až tvrz skončila roku 1503 v rukou rodu Křineckých z Ronova. To byl významný rod, který byl příbuzensky spřízněn i s králem Jiřím z Poděbrad. Zastávali významné posty, měli vliv a samozřejmě byli i bohatí. A právě proto si mohli dovolit nákladnou přestavbu tvrze v Děteních na renesanční zámek. Tu provedl roku 1587 Bohuslav Křinecký z Ronova. Po přestavbě měl nejen pěkný zámek, ale za manželku prý nejkrásnější šlechtičnu v Čechách – Beatrice Zilvarovou z Pilníkova. Po jeho smrti přechází zámek na jeho synovce Jiřiho Křineckého z Ronova, který nechal přistavět roku 1619 mohutnou věž, která se zachovala takřka v původní podobě. Ale ze zámku se dlouho netěšil, protože mu byl za účast ve stavovském povstání v roce 1621 zkonfiskován. Novým majitelem zámku se stal Albrecht z Valdštejna. Valdštejnové si zámek v rámci rodiny několikrát přeprodali, ale v jejich držení zůstal více než 100 let. Panství poté získal rod Clam-Gallasů. Na zámek se nastěhoval Jan Kryštof z Clamu se svou ženou Markétou Aloisii Colonnovou z Felsu. Jan Kryštof pocházel z původně rakouského šlechtického rodu Perger-Clamů z Korutan. Roku 1759 byl za vojenské zásluhy ve válce proti Turkům povýšen Marii Terezií do hraběcího stavu. Zámek nechal nákladně v letech 1762 až 1765 přestavět do barokní podoby podle návrhu architekta Zachariáše Fiegerta. Jejich děti však namísto z Clamu nesly přídomek z Clam-Gallasu. Měli totiž velké štěstí. Švagr Aloisie hrabě Filip Josef z Gallasu, který neměl potomka, jim odkázal celé gallasovské jmění pod podmínkou, že přijmou jméno Gallas i s rodovým erbem. Clam-Gallasové ovšem nevlastnili Dětenice dlouho, protože již Janův prvorozený syn Filip Kristián celé panství prodal roku 1797 Jakubovi Wimmerovi, svobodnému pánovi z Wimmeru. To byl významný český podnikatel povýšený do šlechtického stavu, který byl také zámožný a patřilo mu mnoho statků v tehdejším okolí Prahy jako třeba Nusle, Vršovice, Malé Bubny, ale nejen to, vlastnil třeba i řadu známých budov v Praze mj. např. palác Platýz. Dětenice však již po 11 letech v roce 1808 prodal baronu Johannu Philippu z Wessenberg-Ampringen. To byl významný diplomat, politik, ministr zahraničních věcí a nakonec i ministerský předseda Rakouského císařství, který ve zvelebování zámku Dětenice pokračoval. Roku 1818 dostavěl druhé patro obou křídel a o dva roky později předělal francouzský park na přírodně krajinářský. Ale ani Wessenberg-Ampringenové nedrželi zdejší zámek dlouho. Johannův vnuk Philipp, který se ve Vídni zastřelil, potom co byl obviněn z velezrady, odkázal zámek Řádu maltézských rytířů, jehož byl i sám členem. Dětenice pak řád vlastnil a spravoval prostřednictvím velkopřevorů. Řád maltézských rytířů Dětenice roku 1903 prodal židovskému velkoprůmyslníkovi Adolfu Blochovi. Jeho syn Rudolf, který spekuloval na burze, bohužel však neúspěšně, byl nucen zámek v roce 1927 prodat Emanueli Řehákovi, který sice panství přivedl k prosperitě, ale v roce 1948 mu bylo znárodněno. Zámek Dětenice poté v průběhu socialismu sloužil nejprve jako dívčí zahradnická škola a posléze jako zvláštní internátní škola resp. lidově řečeno pasťák. Zdevastovaný zámek v roce 1998 nakonec koupil Pavel Ondráček s manželkou, kteří jej nákladně zrekonstruovali, uvedli do původní podoby a zpřístupnili veřejnosti.
