Rotunda Hůrka ve Starém Plzenci je románská stavba z 2. poloviny 10. století, která stojí v místech bývalého knížecího hradiště a jde o jednu z nejstarších celistvě dochovaných církevních památek na českém území.

Rotunda sv. Petra a Pavla je nestarší dochovanou církevní památkou západních Čech. Byla postavena na západním předhradí raně středověkého hradiště českých knížat na návrší nad řekou Úslavou na staré řezenské cestě. První zmínka o rotundě pochází z roku 976 z kroniky Thietmara Maerseburského (Dětmara z Merseburku), kde se uvádí, že pod hradem Plzní došlo k potupné porážce vojsk císaře svaté říše římské Oty II. českým knížetem z rodu Přemyslovců Boleslavem II. Pobožným. Ten neuznal císaře Otu II. a ve sporu o nástupnictví podpořil jeho rivala bavorského vévodu Jindřicha Svárlivého. Proto sem také přišlo císařské vojsko. Bitva se však neodehrála úplně podle pravidel. Češi využili chvíle, kdy se vojsko císaře po dlouhé cestě koupalo v řece Úslava a přepadli je tzv. ze zálohy. Německé císařské vojsko pak zase odtáhlo odkud přišlo. Nicméně Boleslav II. se o rok později v roce 977 císaři poddal a na sněmu v Quedlinburgu byl pak přijat s velkými poctami. Jak ale tenkrát vypadal jeho knížecí hrad ve Staré Plzni nikdo neví, protože jedinou dodnes stojící stavbou z celého hradiště je právě tato rotunda. Starý Plzenec, který se dříve jmenoval Plizen, byl ve 13. století jedním z nejvýznamnějších měst říše, kde vládl čilý obchodní ruch. Tato rotunda je opět zmiňována v roce 1266 v listině krále Přemysla Otakara II., podle které se premonstrátský klášter v Chotěšově stal patronem všech 8 staroplzeňských kostelů. Ovšem v roce 1421 byl tento chotěšovský klášter dobyt husity a od té doby začala rotunda chátrat. Na přelomu 15. a 16. století se dokonce její část zřítila a zůstala stát pouze apsida a část přilehlých zdí. K obratu došlo až v roce 1561, kdy se panství stalo majetkem Kokořovců z Kokořova, kteří rotundu obnovili. Zřícený vstupní románský portál přeměnili v renesanční a podlaha byla vydlážděna červenými pálenými dlaždicemi. Rotunda pak byla také přesvěcena na kostel sv. Petra a Pavla. Jako kostel potom sloužila přibližně dvě století. Ovšem roku 1785 byla určena císařským nařízením k demolici. K té však nikdy nedošlo, protože se rotunda nakonec uplatnila jako sklad střelného prachu pro kamenolom, kde se lámal kámen k opravě silnic v okolí. V roce 1920 zakoupilo rotundu město a nechalo ji opravit. Ke generální velké opravě došlo ovšem až o 50 let později v roce 1975. Okna rotundy byla zasklena pevnostním sklem, podlaha byla vydlážděna kopiemi původních dlaždic s motivem Nerona a gryfů. A nejen to, dostala nový strop, dveře pobité měděným plechem, břidlicovou střechu a renesanční oltářní stůl.