Hrad Šumburk známý také jako Šumná je památkově chráněná zřícenina gotického hradu z 15. století nedaleko Klášterce nad Ohří. Leží v nadmořské výšce 540 metrů a je to rozsáhlá zřícenina, která nejen stojí za vidění, ale je z ní i nádherný výhled do daleka. Hrad založili Šumburkové, kteří do Čech přišli na pozvání krále Václava I. již v roce 1249. Jde to starý šlechtický rod ze Saska-Anhaltska, který se usadil nejdříve v Děčíně. Jejich potomci se velmi rychle vypracovali a o půl století později již Bedřich ze Šumburka byl podkomořím, tedy vysokým stavovským úředníkem, který měl na starosti správu královských měst. Bedřich se roku 1306 stal i zástavním majitelem města Kadaně. Jeho synové ovšem Kadaňsko vrátili Janu Lucemburskému, který jim povolil nechat si jeho část jako vlastní panství s hradem Perštejn. Ovšem ve 30tých letech 15. století se mezi sebou rozhádali bratranci Aleš a Vilém ze Šumburka a spor vyvrcholil rozdělením celého rozsáhlého panství hradu Perštejn. Vilém pak získal řadu vesnic jako Podmilesy, Nezabylice, Mikulovice, Rájov, Kamenné, Kunov a další a k tomu ještě 500 kop grošů. A rozhodl se vystavět pro sebe vlastní hrad – hrad Šumburk. Byl postaven v letech 1431 až 1435. Ale Vilém ze Šumburka neměl jen problém s bratrancem, ale spor měl i se svým sousedem, který sídlil na nedalekém hradě Egerberk, jehož tehdejší majitel Wend z Ilburka způsobil Vilémovi velké škody a pobral mu mimo jiné také koně a dobytek. Spor pak řešil dvorský soud, ke kterému se Wend ovšem ani nedostavil. V jeho nepřítomnosti přesto soud rozhodl, že část Wendova majetku ve výši 2000 hřiven stříbra propadne ve prospěch Viléma ze Šumburka. Wend tento rozsudek zcela ignoroval. Výsledkem bylo, že se Vilém nakonec rozhodl vzít spravedlnost do vlastních rukou a se svou družinou v létě 1439 tajně přitáhl k hradu Egerberk, ukryl se v lese a podplatil část posádky hradu, která pak ve vhodný okamžik vytáhla po provazech Šumburkovy vojáky nahoru do hradu. Wend z Ilburka, který se ocitl rázem v pasti se snažil z hradu utéct, ale při seskoku z hradeb si zlomil nohu a byl zajat a uvězněn. Ve vězení ho pak bez jídla drželi tak dlouho, dokud nezemřel. Vilém ze Šumburka si potom nechal v ceně pokuty 2000 hřiven, určené dříve soudem, zapsat do dvorských desek hrad Egerberk, který několik let na to prodal Jakoubkovi z Vřesovic.

Vilém ze Šumburka ale panství pomalu rozprodával a roku 1449 prodal i Klášterec nad Ohří včetně hradu Šumburk Vilémovi z Ilburka. Ten jej ale dlouho nedržel, protože hrad po 4 letech v roce 1453 prodal rodu Fictumů. Ti hrad výrazně přestavěli mj. nechali postavit i vnitřní palác tzv. Nový dům a přikoupili další statky. V roce 1512 dosáhli dokonce vyjmutí panství z léna a jeho převedení do dědičného vlastnictví. Významným vlastníkem byl Opl z Fictumu, který byl i královským podkomořím. Při korunovaci Ferdinanda I. Habsburského roku 1527 dokonce nesl panovníkův meč. Jenže tento vážený šlechtic se jen 3 roky na to zapletl do penězokazectví. To byl vážný zločin, který se ve středověku mimořádně krutě trestal. A to třeba upálením nebo uvařením ve vroucím oleji. Takže není divu, že Opl hned potom co přepsal veškerý majetek na své bratry, okamžitě uprchnul do ciziny. Tento převod, ale královská komora neuznala a panství stejně zabavila. Král pak Šumburské panství převedl na bratry Hanuše a Volfa z Fictumu, kteří jej potom obratem prodali zpět rodu Šumburků v roce 1559, ale v té době už byl hrad jen ruina. Někdy kolem roku 1550 hrad zachvátil velký požár a takřka celý vyhořel. Od počátku 17. století je uváděn již jen jako pustý.

Hrad se původně skládal z čtvercového obytného paláce tzv. Donjonu, který chránila okružní hradba s čtverhrannými baštami. Později bylo přístupové nádvoří postupně doplňováno dalšími objekty. Stará věž byla ze tří stran dostavěna obytnými přístavky. Okolo hradního jádra byl ve skále vytesán příkop a cesta k němu stoupající podél jižního úbočí byla opevněna hradbou s třemi kulisovými branami. Třetí z nich měla stěžejkový padací most. Dominantou jádra hradu byla obytná věž, která měla v přízemí dvě místnosti spojené půlkruhovým portálem. V prvním patře byly tři protáhlé místnosti s valenou klenbou a další dvě patra měly po jedné místnosti. Věž se dochovala do výše čtvrtého patra. Později byl na východní straně postaven nový trojprostorový palác, který poskytoval o něco vyšší komfort bydlení. Zajímavá je i poloha hradu na osamoceném vrcholu kopce, díky které nemohl být hrad ohrožován palbou z děl.

Je to rozsáhlá zřícenina, která určitě stojí za vidění.