Hrad Libštejn z poloviny 14. století je zřícenina gotického hradu poblíž městyse Liblín nedaleko Plzně, která se nachází na pahorku nad řekou Berounkou. Je to hrad se zajímavou historii.

Během 12. a 13. století spravoval zdejší oblast svatojiřský klášter na Pražském hradě. O sto let později ve 14. století se stal majitelem zdejších pozemků Oldřich Tista z Hedčan, který byl za vlády Karla IV. purkrabím hradu Bezděz, pod kterým mimochodem založil Velký rybník, dnešní Máchovo jezero, ale byl to významný šlechtic, kterému král důvěřoval a dával mu důležité úkoly, např. dohlížel na stavbu hraničního hradu Karlsfried v Žitavských horách. Je možné, že tyto pozemky získal i docela výhodně a právě díky vlivu Karla IV., který ho mohl takto odměnit za jeho věrné služby.

Hrad byl postaven pravděpodobně někdy v letech 1356 až 1367, protože od toho roku začal Oldřich Tista používat predikát z Libštejna. V roce 1379 hrad koupil Albrecht z Kolovrat, který vlastnil i nedaleký Krašov. Jeho potomci pak používali přídomek Libštejnští z Kolovrat. Jediný kdo z této větve Kolovratů na hradě sídlil byl ovšem Bedřich, protože většinu času za Kolovratů Libštejn spravovali pouze purkrabí. Ovšem Bedřich z Kolovrat stejně jako jeho bratr Hanuš sídlící na Krašově byli nepřátelé husitů a podporovali krále Zikmunda. Samozřejmě ne zadarmo, získali díky tomu od krále za 2061 kop grošů řadu vesnic jako např. Výrov, Kočín, Hubenov, Bílov, Olšany, Brodeslavy a další. Většina byla z rozhodnutí krále a s podporou opata převedena z majetku plaského kláštera. Jenže za tuto věrnost králi je stihla také odplata a husité je přišli ztrestat. Nejdříve obléhali Hanušovi hrady Točník a Žebrák, ale přitáhli v roce 1420 i do této oblasti, kterou vyplenili. O dobytí hradu se však pokusili až o 5 let později, kdy značně posíleni s 900 jezdci a 7000 pěšáky obléhali dva hlavní hrady obou bratrů Krašov a Libštejn. Husité hrad neprodyšně oblehli a nechali ho vyhladovět. Po sedmi týdnech byli nakonec oba bratři Bedřich i Hanuš donuceni začít vyjednávat. Výsledkem bylo, že Kolovraté uzavřeli smír výměnou za příslib vojenské podpory husitům. Zachránili hrad Libštejn, ale dostali se rázem do nemilosti krále Zikmunda, který odvolal všechna předešlá darování. Ale oba bratři ovšem zástavu bez zaplacení zpět nevydali. Po boků husitů se pak Kolovraté účastnili několika tažení včetně slavné bitvy u Domažlic 14. srpna 1431. Hanuš dokonce jako hejtman husitské jízdy. Překvapivé ovšem je, že podle zápisu ze zemského sněmu přívrženců krále Albrechta II. Habsburského 30. prosince 1437, již Hanuš stál opět na straně krále, a měl širokou podporu české šlechty, protože byl zvolen jako jeden ze šesti pánů, kteří měli spravovat české království po dobu než se Albrecht II. Habsburský sám ujme moci. To nebylo dlouhé období, protože již v červnu 1438 se stal českým králem. Nutno dodat, že jen na něco víc než rok, jelikož v říjnu 1439 umřel ve věku 42 let.

Hrad byl také proslulým vězením. Když v roce 1432 Bedřich zemřel bylo na hradě 50 vězňů. Jeho dva synové Jindřich a Beneš si dědictví rozdělili se svým strýcem Hanušem z Kolovrat a Jindřich přenechal Libštejn Benešovi. Beneš pak ovládal celý kraj. Jeho potomci, konkrétně Jaroslav, prodal hrad Albrechtovi z Kolovrat. Ten byl vynikající hospodář a panství rozšířil o 25 vesnic a polovinu městečka Kralovic. Po té hrad přechází na Jana a Bernarda z Valdštejna. Jan po smrti svého bratra panství postupně rozprodával.

Posledními, kdo na hradě sídlil, byli synové Kryštofa z Valdštejna Jan Vojtěch a Jan Vilém, kteří se brzy vystěhovali a hrad pak rychle upadal a chátral. V roce 1590 se již uvádí jako pustý a v roce 1639 byl vypálen Švédy.

Hrad byl postaven na skalnatém hřebenu. Na východní straně bylo předhradí oddělené příkopem. Měl několik věží, ze kterých se zachovala pouze ta severní. Mezi věžemi byl pak hradní palác. Později v 15. století bylo opevnění posíleno o další věžovitou baštu obehnanou náspy a příkopem a v 16. století přibyla další bašta na východě. Hrad měl nakonec 3 věže a přibližně 20 obytných staveb včetně kaple.

Je to určitě zajímavá zřícenina, která stojí za návštěvu.