Hrad Egerberk je zřícenina gotického hradu z počátku 14. století nad vesnicí Lestkov poblíž Klášterce nad Ohří. Stojí na výběžku Černého vrchu ve výšce 548 metrů nad mořem. Je to významná památka šlechtického hradu z doby Václava IV. a je z něj velmi pěkný výhled do daleka na okolní krajinu.

Hrad vznikl na přelomu 13. a 14. století. Vystavět ho nechal Odolen z Hustopeč z rodu pánů z Chýš. Název dostal podle řeky Ohře což je německy Eger. První písemná zmínka o něm je z roku 1317, kdy na hradě sídlil jeho syn Vilém z Egerberka. Jeho potomek rovněž Vilém pak hrad roku 1350 prodal pánům ze Šumburku, kteří na okolí již vlastnili hrad Perštejn. Z této doby pochází také první zmínka o hradě jako o královském léně, které bylo přijalo bratry Fridrichem, Albertem a Dětřichem ze Šumburka. Dětřich také založil rodovou větev Egerberků, která ovšem vymřela. Jako odumřelé léno pak král Václav IV. hrad přidělil svému nejvyššímu komorníkovi a hofmistrovi Jindřichu Škopkovi z Dubé. Ten do hradu investoval, rozšířil jej a také nechal postavit nový palác, který je dnes hlavní dominantou hradu. Po jeho smrti přechází panství na syny Aleše a Jindřicha mladšího. Jindřich však hrad v roce 1411 prodal Mikuláši Augustinovému z Prahy, který byl nejvyšší zemský písař a za jeho období na přelomu let 1412 a 1413 na tomto hradě pobýval i Mistr Jan Hus. Mikuláš ovšem brzy na to získal i hrad Okoř nedaleko Prahy kam se přesunul a hrad Egerberk prodal Wendovi z Illburka. Tomu spolu s jeho bratrem Otou a strýcem Půtou z Illburka král Zikmund roku 1430 hrad potvrdil jako královské léno. Wend se však dostal do sporu o majetek s Vilémem ze Šumburka. Jeho sousedem, který sídlil na nedalekém hradě Šumburk. A to se mu stalo osudné. Protože Vilém se lstí zmocnil roku 1440 hradu, zajal Wenda a hlady jej umučil k smrti. Tři roky na to pak i přes protesty právoplatného dědice Půty z Illburka hrad Vilém prodal husitskému bojovníkovi Jakoubkovi z Vřesovic. Hrad byl také ale prohlášen za odumřelé léno a od krále Jiřího z Poděbrad ho získal Jan Calta z Kamenné Hory. Půta se obrátil na soud, který roku 1457 rozhodl v jeho prospěch. Ovšem, protože Jakoubek za hrad zaplatil, musel tedy Půta toto vyrovnat a vyplatit Jakoubkovi z Vršovic 2 tisíce kop grošů. Možná i proto Půta jen o tři roky později v roce 1460 hrad prodal Bossovi z Fictumu. Rod Fictumů potom ovládal zdejší hrad více než sto let. Podporovali třeba i františkánský klášter na Kadani, kde mají rodinnou hrobku. V roce 1557 ovšem hrad přechází na Bohuslava Felixe Hasištejnského z Lobkovic, který v okolí již vlastnil i mnoho dalších panství. Byl určitě důležitý i pro krále, protože dokázal u něj vydobýt, že byl hrad z královského léna převeden na svobodný statek. Ke konci života však přesídlil na zámek Felixburg v Rašovicích a hrad Egerburk dále obýval již jen kastelán. Egerburk pak zdědila jeho žena Anna, která ho odkázala svým synovcům, kteří hrad prodali roku 1591 Linhartu Štampachovi ze Štampach. Linhart v roce 1596 přikoupil i zámek Felixburk. Bohužel jeho synovi Matyáši, kterému podobně jako mnoha jiným českým rodům, bylo panství za účast ve stavovském povstání zkonfiskováno v roce 1622. Novým majitelem zdejšího panství, hradu Egerberk i zámku Felixburk se stal o rok později Kryštof Šimon z Thunu. Zámek se stal občasným správním sídlem, zatímco hrad Egerberk byl definitivně opuštěn. Přesto podle mapy lesů kláštereckého panství z roku 1790, měl v té době ještě stále střechy.

Původní podoba není zcela jasná, protože se z ní zachovala pouze část zdiva půlválcové věže, část hradeb jádra hradu a opevnění druhého nádvoří. Většina toho, co se dochovalo, je z doby přestavby za Jindřicha Škopka z Dubé, který zvolil při přestavbě dvoupalácovou dispozici a rozšířil i opevnění. Před hradem bylo předhradí. Do hradu se vstupovalo malou věží, za kterou byl příkop, nad nímž byl most a následovala brána věže, která sousedila se strážnicí.  První nádvoří bylo kontrolováno z šestiboké věžice a byla na něm hospodářská budova, ze které se zachoval sklep. Do hradního jádra se vstupovalo přes padací most. Na druhém nádvoří byl hlavní palác a menší půlkruhový palác. Byly spojeny mohutnou hradbou. Hlavní palác měl pak tři patra, která se dochovala v původní výši. V přízemí byla pravděpodobně konírna. Do prvního patra se šlo po schodišti z nádvoří. Obytné patro bylo druhé, ze kterého byl i vstup na prevét. Hrad měl také vlastní kapli a obepínala jej parkánová hradba, pod kterou byl příkop.

Hrad má soukromého vlastníka a je určitě v dobrých rukou, protože to je osoba nanejvýš povolaná – historik a památkář – Petr Zajíc, který si jej koupil a s pomocí vlastních prostředků, ale i dotací a příspěvků se snaží o jeho záchranu.